Pronikavé odstíny páchajících duší nad rozžhaveným nebem ..Poklesla na kolena a nedůvěřivě pohlédla do očí té strádající touze po osvobození ze zakletého bloudění v představě o naději. Bledá tvář, bodala od pohledu ješitné šípy do hrudi těm, kteří smekli k ní a opuštěně z hlouby duše pronikly do vnitra samotného. Setnuté hlavy v obrazech stěn, netvořily žádnou předtuchu nového nitra, nýbrž pocitu strnulosti a plachosti. Dívka vzpjatá pohybem do výše hloubky k představě o radostném začátku a vztyčila svoji vůli a odhodlanost. Slzy hrnuly se proudem nenávratným do srázu duše. Unikla, představě smyslných andělů. Všemohoucí pocit krutosti ji naznačil jít pustou lodní válkou dále do jaderných útoků srdcích těch, kteří zpochybnily svoji úvahu nad skutečností. Blouznivé kroky po stopách moudrých válečníků vedli do trnoucí se pustiny.Ač nevěděla, bloudila dokud dech nedonutil zhlédnout níže k nebi samotném. Prahla po perutích ač věděla, že nestane se očekávaného dojmu. Nemohla čekat až  zoufalé královny ukáží cestu vpřed. Úmysly se zdáli nesmělé však reálně stvořené. V dáli zářil ten jehož nazývala princem ztracených duší. Podlamovala se kolena dívce rozvážné, ale nesměla propadnout bolesti. Nesměla ztratit naději v něj. Namáhavé, vyčerpávající, avšak neutekl, zůstal. Dlouhavě pohlédl, chytil do náruče a unášel se potuchou vítězství té , jejíž jméno nikdy nevyslovil do koruny stromů.

Cesta dlouhá, čekala je, nesměle naznačil, zda konce není...Nebylo, odpověděla a přitiskla se k princi natolik, ač slyšela tlouci jeho srdce. Naproti sobě stáli prázdná těla,mlha se hrnula a stoupala k přílivu nemravnosti. Nádherným pocitem, unášet nechali se, těla dvě spojila se. Couvnout nebylo možno, duše se propojily dráty ostnatými,které až k nebi sahali. Pohled směřoval k římse představám zbloudilých. Melodická róba ovinula stráže, čekající ve spravedlnost králů. Těla spojena plesala do výše rozbouřených motýlů. Moře zbabělé o vlnku více vydat,strach bouřivý táhne je ke dnu.Odporovat oběti oceánu bylo nemožné, hodiny tikali rychleji než zdálo se ,oba už věděli že vzplanou v jedno kvítí. Dlouhavě přemýšlela ona zasněná, zdali v mrtvou stane se ,neboli opustí anděla svého a k zemi přiblíží se níž.Nastala chvíle dlouhá, nedomnělá.Odtrhla se,sbohem nestihla říci,a tak upadala do vody vroucí.Její život, v zbabělou samotu stal se.